Jiří Suchánek zlatý na turnaji ve Finsku

Paralympionik Jiří Suchánek hodnotí zářiové turnaje

ME Sheffield - Anglie

První z turnajů bylo mistrovství Evropy v anglickém Sheffieldu, kterého se zúčastnilo celkem 21 hráčů z dvanácti zemí. Nejprve se hrálo v sedmi základních skupinách, ze kterých postoupilo 14 hráčů (první dva z každé skupiny) do K.O. pavouka. Vítěz první a druhé skupiny měli v pavouku volné kolo a postoupili rovnou do čtvrtfinále. Zbylých šest dvojic muselo o čtvrtfinále bojovat v předkole.

Dle světového žebříčku jsem byl nasazen jako pátý hráč. Mým prvním soupeřem byl zkušený a nebezpečný rakouský reprezentant Hans Ruep (99. místo na světě), který jezdí na turnaje vzhledem k jeho věku (63) už jen velmi málo. O to těžší je proti němu hrát a zvlášť první zápas. První set jsem sice vyhrál (6), ale ne zcela přesvědčivě, druhý jsem prohrál (-9), třetí byl velmi vyrovnaný (9) a čtvrtý jsem už s přehledem vyhrál (5). Celkově tedy 3:1.

Druhý zápas se Slovincem Gajičem už byl lepší i díky prvnímu zápasu, ve kterém jsem se rozehrál. Zvítězil jsem 3:0 (8,4,9), obhájil první místo ve skupině a postoupil do pavouka. Zde mi byl do prvního kola vylosován Slovák Lovaš. Do zápasu jsem nastupoval nejistý. Je to nepříjemný hráč s rychlým servisem, kterým mě dostává pod tlak. Následnou aktivní hrou se sendvičem (potah s vroubky) nebo lehkým pinkem krátce za síťku, kam z vozíku těžko dosáhnu mám s tímto hráčem často problém. V nedávné době porazil dvakrát po sobě tehdy světovou jedničku Francouze Lamiraulta a tím ho posunul na druhé místo na světě. Věděl jsem, že musím hrát opravdu soustředěně, pestře a měnit servisy. Pokud by vyhrál set, mohlo by ho to velmi povzbudit a mně by to ztížilo další hru. To vše se povedlo a vyhrál jsem kupodivu hladce 3:0 (5,7,4) a postoupil tak do čtvrtfinále.

Tady na mě ale čekal (stejně jako na paralympiádě v Tokiu) pro mě nejtěžší hráč celého turnaje. Světová jednička Polák Czuper. Mohl jsem dostat kohokoliv a s každým bych odehrál lepší zápas než s ním. Má neskutečný cit a svými míčky, které hraje těsně za síťku, s následným zpětným, nebo bočním odskokem do míst, kde samozřejmě nejsem, nedává moc šancí. Prohrál jsem 0:3 (-5,-8,-11) a mistrovství Evropy pro mě skončilo pátým místem.

Světový pohár Pajulahti - Finsko

Druhým mezinárodním turnajem bylo další kolo světového poháru v krásném, ale už chladném (i v hale) prostředí hned u jezera ve finském Pajulahti. Zúčastnilo se 17 hráčů z dvanácti zemí. Nejprve se hrálo v pěti základních skupinách, ze kterých postoupilo 10 hráčů (první dva z každé skupiny) do K.O. pavouka. Pět vítězů skupin a druhý z první skupiny měli v pavouku volné kolo a postoupili rovnou do čtvrtfinále. Zbylé dvě dvojice muselo o čtvrtfinále odehrát předkolo.

Ve tříčlenné skupině jsem byl nasazen jako jednička (dvojka celého turnaje). První zápas proti kanadskému hráči jsem jasně vyhrál 3:0 (1,6,2). Ve druhém zápasu s Brazilcem Espindolou jsem prohrál 2:3 (5,-5,-8,8,6). V mé skupině postižení se při hře hodně využívá chybějící stability trupu a celkově špatného pohybu za stolem, a proto se hraje hodně takticky co možná nejkratší míčky za síťku. Toho využil Brazilec téměř stoprocentně a postoupil místo mě (dle papírových předpokladů) z prvního místa, já z druhého a musel jsem hrát zmíněné předkolo.

Zde jsem na mě čekal Ital Crosara (7.místo ve světovém žebříčku). První set jsem vyhrál, ale ve druhém si soupeř hned ze začátku vytvořil náskok, ten udržel a poměr setů vyrovnal. Další dva sety jsem si uhlídal, zápas jsem vyhrál 3:1 a dostal jsem se do čtvrtfinále.

O postup do semifinále jsem změřil síly se Srbem Perličem (9.místo ve světovém žebříčku). První dva sety jsem prohrál. Bylo třeba změnit hru. V prvních setech jsem chtěl hrát až moc aktivně a díky jeho sendviči na backhandu mi to spíše škodilo. Hru jsem držel více v pinku a další tři sety čekal až udělá soupeř chybu. To se povedlo a byl tu postup do nejlepší čtyřky.

O finále jsem hrál se Španělem Rodriguezem (19.místo ve světovém žebříčku). Tento hráč mě letos porazil 3:0 ve finále na Czech open v Ostravě. Dokonce mi dal ve druhém setu kanára (set ve kterém si hráč neudělá jediný bod – 11:0). Proto bylo důležité se na zápas opravdu soustředit. Samotného mě výsledek překvapil. Snažil jsem se ho držet v pinku, střídat rotace jakmile zahrál vyšší míč, rozehrát do forehandu. Vyplatilo se a s výsledkem 3:0 jsem se radoval z finále.

O zlato jsem hrál s dalším Srbem, Stoiljkovičem (28.místo ve světovém žebříčku). S tímto hráčem se potkávám velmi málo a tak jsem absolutně nevěděl, co od něho mohu čekat. K tomu má na backhandu trávu (potah s vroubky – tvarově jiné než sendvič). První set jsem prohrál 8:11. Ten druhý jsem se štěstím vyhrál 12:10. Bylo srovnáno a já věděl, že pokud se mi povede začátek třetího setu, tak Srb bude nervózní, udělá jednoduché chyby a povedu 2:1. Stalo se a nervózní byl i v dalším setu. Já vyhrál oba 11:5 a s výsledkem 3:1 přišla neskutečná radost ze zlaté medaile.

Hráli se také čtyřhry. V této soutěži jsem nastoupil s polským reprezentantem Jakimczukem. První místo ve skupině jsme si zajistili hlavně díky výhře (3:0) nad Brazilci, kteří na paralympijských hrách v Rio de Janeiro uhráli bronzové medaile. Následně jsme odehráli vyrovnaný zápas o finále se Srbskem. Srbové nehráli nijak dobře, ale na nás jim to stačilo. Hráli jsme spolu prvně a z toho bohužel plynuli i jednoduché chyby. Hráli jsme moc opatrně a čekali až soupeř zkazí. To nebyla dobrá taktika, ale nedařilo se nám hru změnit. Prohráli jsme 2:3 a „zbyl“ na nás bronz.

Z turnajů jsem si neodvezl jen medaile, ale také cenné body do světového žebříčku, které, jak věřím, mi pomohou k nominaci na mé již čtvrté Paralympijské hry. Hlavně z Finska to pak byly neskutečně krásné pocity a zážitky.

Jiří Suchánek